Vybrali jsme pro vás z médií
Poradce Donalda Trumpa Mike Flynn v rozhovoru pro německý týdeník Der Spiegel vysvětluje, proč republikánský kandidát na prezidenta obdivuje autoritářské vůdce a proč považuje americkou zahraniční politiku v uplynulých letech za katastrofu. „Sedmapadesátiletý bývalý ředitel tajné služby amerických ozbrojených sil (DIA) Mike Flynn je od podzimu 2015 Trumpovým poradcem pro zahraniční politiku. Než byl Trumpovým viceprezidentem jmenován guvernér Indiany Mike Pence, byl Flynn považován i za možného kandidáta na post číslo dvě v Bílém domě.“
Donald Trump přece oznámil, táže se generála týdeník, že v případě volebního vítězství nebude pokračovat v transatlantických vztazích v podobě, v jaké jsou dnes. Pohrozil dokonce i vystoupením USA z NATO. Ten kontruje: „Právě v tomto ohledu svět podle mého Donalda Trumpa nepochopil. Nemá v úmyslu z ničeho vystupovat, aniž by předtím zhodnotil všechny existující vztahy. Chtěl by se znovu podívat na to, jak jsme globálně organizováni, kde se očekává, že USA budou jednat jako globální lídr; znovu se podívat na aliance a charty, které jsme podepsali, aby se ujistil, že jsou životaschopné i pro 21. století. To v žádném případě neznamená, že s nástupem prezidenta Trumpa NATO kamsi odejde. Osobně bych ale řekl, že NATO jako politická aliance nutně potřebuje přezkoumat ze všech stran, z hlediska zdrojů i kapacit…NATO vzniklo po druhé světové válce. Je nám tedy už něco přes půl století. Chceme, aby NATO žilo ještě dalšího půl století? Když tady tak spolu sedíme, tak odpověď podle mého zní: Nevíme. Pokud bych si měl na NATO vsadit, řekl bych, ano, musíme udržet všechny ty aliance v chodu a přitom se podívat, kdo je zaplatí.“
Generál poté vysvětluje i Trumpovy kritické poznámky na adresu německé kancléřky: „Pokud se urazila, tak se prostě urazila. Tak to chodí. Důležitější jsou ale všechna ta neuvěřitelně špatná rozhodnutí, která umožnila tu nepředstavitelnou, bezprecedentní migrační krizi v Evropě. Proč se všichni ti lidé ženou za krásami a silou Evropy a Spojených států, namísto aby běželi do svých hlavních měst nebo do metropolí muslimského světa? Musíme je zatlačit zpátky. Musíme všechny ty lidi posadit zpět do lodí a vrátit zpátky do míst, odkud přišli, a vzkázat přitom lídrům muslimského světa, že i oni mají zodpovědnost. Nemyslím si, že Evropa reagovala tak, jak reagovat měla, a právě na to podle mého pan Trump reagoval.“
Republikánský uchazeč o Bílý dům, reaguje Flynn na otázku jeho vztahu k Putinovi, „si váží lidí, kteří dokáží být, když přijde na jejich zemi, sobečtí. A Putin je velmi sobecký, co se týče Ruska a Ruské federace, chápe dějiny své země. Nemůžete mu jen tak říci, že ho nemáte rádi. Musíte ho respektovat. Je to světový vůdce… Putin pro Ameriku v některých ohledech spolehlivým partnerem bude. Ano. Rozhodně. Musíme udržovat komplexní vztahy od shora až dolů, a totéž platí i pro Čínu.“
Spojené státy – reaguje generál na další otázku – „přece nemají zasahovat při všech problémech ve všech koutech světa. Voliči v Americe na pana Trumpa reagují velmi dobře a vstřícně. Mizerná rozhodnutí, která přijímali George W. Bush a Barack Obama, už je frustrují. Stačí se podívat na všechen ten chaos, který máme. Dalším neuvěřitelně stupidním rozhodnutím byl Obamův odsun z Iráku, aniž bychom obdrželi vítězství, které by vyústilo z osmi let bojů. Bylo to rozhodnutí motivované jednoznačně politicky a nebralo ohled na jakýkoli aspekt národní bezpečnosti. Pro naši národní bezpečnost je to noční můra. A pak je tu ještě intervence do Libye Stačí se podívat na Libyi a říkáte si: „Ježíši, proč jsme to u všech všudy dělali?“ To je rovnou za hranicí stupidity. Je to nezměrně nezodpovědné a nebezpečné pro naši národní bezpečnost, nemluvě o národní bezpečnosti Evropy, protože právě přes Libyi přichází spousta uprchlíků. Právě přes Misurátu nebo Tripolis.“ Trump by se „takových hloupých rozhodnutí vyvaroval. Uvidíte, že dějiny jednou k uplynulým šestnácti letům nijak laskavé nebudou.“
„Konzervativci dlouho prosazovali export demokracie a lidských práv. Pokud se Trump stane prezidentem, skončí to?,“ táže se německý týdeník. „Ano, protože je to špatně. Spojené státy jednaly na základě špatně chápaného konceptu, podle něhož jsme chtěli zavést demokratický systém po celém světě.“ Američané, uzavírá Flynn rozhovor unaveni z těch blbostí, co slýchají dlouhé roky. Chtějí pravdu, chtějí znovu věřit tomu, co jejich lídři říkají. A Trump je právě takový typ vyděděnce, bojovníka, muže, který se bouří proti establishmentu, proti všem druhům odporu. A to Američané milují.“
Světoznámý režisér Michael Moore vidí to samé nepoměrně skeptičtějšíma očima: „Přátelé, bohužel musím být opět za posla špatných zpráv. Loni v létě jsem jasně řekl, že Donald Trump se stane republikánským kandidátem na prezidenta. A dnes pro vás mám ještě horší a depresivnější novinu – Donald J. Trump v listopadu vyhraje. Ten ubohý, pologramotný, nebezpečný šašek na částečný a sociopat na plný úvazek se stane naším příštím prezidentem. Prezident Trump. Jen si to cvičně zopakujte, protože to budete říkat další čtyři roky: „PREZIDENT TRUMP.“
Příčin uvádí hned několik. Tady je aspoň část z nich: „Když Trump během michiganských primárek stál ve stínu továrny Fordu, pohrozil automobilce, že pokud plánovaný přesun výroby do Mexika opravdu uskuteční, uvalí na veškerý dovoz automobilů z Mexika do Spojených států pětatřicetiprocentní clo. To byla pro michiganské pracující doslova rajská hudba, a když pak ještě Trump pohrozil Applu, že ho přinutí přesunout výrobu iPhonů z Číny do Ameriky, nejedno srdce roztálo a Trump si odnesl přesvědčivé vítězství.“ V „krajině posázené polozbořenými továrními komíny, mršině někdejšího ráje střední třídy“ a „naštvaných, zahořklých pracujících (i nepracujících), které Reagan obelhal a demokraté opustili. Spolustraníci Hillary Clintonové sice před lidmi mluví pěkně, ale stejně je na nich vidět, že by raději trávili čas s lobbisty z Goldman Sachs a brali od nich tučné šeky. Co se stalo ve Spojeném království během referenda o brexitu, stane se i tady. Nějaký pokrytecký populista typu Borise Johnsona využije příležitosti a začne lidem vykládat báchorky: Tohle je vaše chvíle! Teď jim ukážete, všem, kteří pošlapali váš americký sen! Našel se váš spasitel, outsider, nepolitický kandidát, který vyčistí ten Augiášův chlév! Nemusíte s ním souhlasit! Dokonce ho ani nemusíte mít rádi! Je to váš osobní Molotovův koktejl, který můžete hodit přímo doprostřed hloučku těch sviňáků, kteří vám tak ublížili! Rádi byste jim pověděli, co si o nich myslíte! TRUMP JIM TO ŘEKNE ZA VÁS!“
Avšak „náš největší problém“ – míní proslulý režisér - „není Trump, nýbrž Hillary. Je příšerně neoblíbená – téměř 70 procent voličů si myslí, že je nečestná a nedůvěryhodná. Ztělesňuje politiku staré gardy. Nemá žádné zásady ani ideové cíle, kromě touhy po funkci. Nejprve je proti sňatkům homosexuálů a za chvíli jim přeje hodně štěstí a lásky. K jejím největším kritikům patří mladé ženy, což ji určitě mrzí, vzhledem k tomu, že právě její generace bojovala dlouhá léta v potu tváře za to, aby ženy už nikdy nemusely poslouchat od prvních dam typu Barbary Bushové, že by měly sklapnout a jít raději upéct bábovku. Leč nic naplat, mladí nemají Hillary rádi a nemine den, kdy by se mi někdo z nich nesvěřil, že jí hlas rozhodně nedá. Žádný věrný volič demokratů, a už vůbec nikdo nezávislý, 8. listopadu nevstane a nerozběhne se k volební urně stejně křepce a radostně jako tehdy, když se poprvé stal prezidentem Barack Obama nebo když v letošních primárkách kandidoval Bernie Sanders. V levicovém táboře zkrátka nepanuje žádné nadšení. A protože letos bude záležet na jediném – kdo se k volbám dostaví ve větším počtu – Trump je dnes v jasné výhodě.“
Průzkumy sice jasně ukazují, míří Moore k dalšímu zádrhelu, „že pro Hillary bude letos hlasovat víc Bernieho stoupenců než lidí, kteří v primárkách roku 2008 volili Clintonovou a ve všeobecných volbách pak Obamu. V tom problém není. Přesto by nám měl v hlavě znít poplašný zvonek, protože i když průměrný Bernieho fanda o volebním dni k urně nakonec dorazí a Hillary to se skřípěním zubů přece jen hodí, bude to takzvaný „deprimovaný“ hlas. Dotyčný s sebou nepřivede pět dalších voličů. Měsíc před volbami neobětuje deset hodin svého času na dobrovolnou práci pro Hillařinu kampaň. Když se ho někdo zeptá, proč Hillary podporuje, neodpoví s žádným velkým nadšením. Bude to deprimovaný volič. Protože když jste mladí, nemáte nejmenší strpení s pokrytci a jejich žvásty. Pro takové voliče představuje návrat k éře Clintona a Bushe stejný šok, jako kdyby najednou zase museli platit za hudbu, používat MySpace nebo vláčet v kapse mobil typu „cihla“. Trumpovi hlas nedají. Někteří budou volit třetí stranu, ale spousta jich zůstane doma. Hillary Clintonová jim bude muset něco nabídnout, pokud chce, aby ji podpořili. Jenže ona si za viceprezidentského kandidáta vybrala umírněného, nevýrazného, bílého padesátníka. To nebyl zrovna brilantní tah, kterým by dala mladým najevo, že jí na jejich hlasu opravdu záleží. Dvě ženy na kandidátce, to by byla pecka. Jenže Hillary se vyložené šance lekla a radši to zahrála na jistotu. A to je jen jeden z mnoha příkladů, proč tak odrazuje mladé voliče.“
O tom, že „ve Velké Británii v poklidu žije nejméně 25 zločinců z ukrajinské divize SS Galizien“, referuje britský list The Sun. A to přesto, že „po válce uznáni za válečné zločince“. „Dva z nich byli hledáni sovětskou prokuraturou v souvislosti se spáchanými zločiny a zajímalo se o ně také známé Centrum Simona Wiesenthala. Konkrétně šlo o Myrona Tabora (dnes 90 let). Oba patří mezi osm tisíc příslušníků SS, kteří se usadili ve Velké Británii po druhé světové válce.“ Divize SS Galizien, připomíná britský deník, vznikla v roce 1943 z ukrajinských dobrovolníků, kteří přísahali věrnost Hitlerovi. Příslušníci divize bojovali na východní frontě a brutálně se podíleli na potlačení povstání na Slovensku a v Jugoslávii.“ Extrémní „bestialitou a schopností vraždit ve velkém“ proslula i v roli „strážní služby v koncentračních táborech“.
„Na naší planetě to má fungovat následovně: Mocenské struktury v USA (veřejné i soukromé) se rozhodnou, co má zbytek světa dělat. Sdělí svá přání prostřednictvím oficiálních i neoficiálních kanálů a očekávají okamžitou spolupráci,“ píše americký spisovatel ruského původu Dmitry Orlov. A „pokud kooperace okamžitě nenaskočí, použijí politický, finanční a ekonomický nátlak. A pokud se zamýšlený efekt nedostaví ani poté, zkusí změnu režimu prostřednictvím barevné revoluce nebo vojenského puče, nebo organizují a financují povstání, které ve vzdorovité zemi vede k teroristickým útokům a občanské válce. A když to nefunguje ani pak, probombardují onu zemi zpět do doby kamenné. Právě tak to chodilo v 90. letech a dekádě následující, ale poté se zjevila nová dynamika.“
Zpočátku se tato politika „soustředila na Rusko, ale od té doby se tento fenomén rozšířil po celém světě a má našlápnuto pohltit i samotné Spojené státy. Funguje nějak takto: USA se rozhodnou, co chtějí, aby Rusko udělalo, sdělí mu svá přání a očekávají jejich automatické splnění. A Rusko řekne „Nět“. Spojené státy pak podniknou všechny výše zmíněné kroky až na to bombardování, protože v něm ho odstrašuje ruský jaderný arzenál. Odpověď zůstává „Nět“. Člověk by si mohl představit, že se v mocenských strukturách USA najde někdo chytrý, který by se postavil a řekl: „Na základě existujících důkazů diktování našich podmínek Rusku nefunguje; pojďme s Ruskem jednat v dobré víře a jako se sobě rovným.“ A všichni kolem by se plácli do čela a zvolali by „Páni! To je vynikající nápad! Jak to, že nás to ještě nenapadlo?“ Ve skutečnosti ale takový člověk dostane obratem padáka, protože o americké globální hegemonii, víte, se nevyjednává. A tak místo toho Američané zazmatkují, přeskupí se a zkusí to staré zaběhané znovu, přičemž vytvářejí opravdu legrační divadlo.“
Spíš jenom „legrační byla tahanice kolem Edwarda Snowdena. USA požadovaly jeho vydání. Rusové řekli „Nět, naše ústava nám to nedovoluje.“ A tak se ze Západu ozvaly ještě legračnější hlasy, které požadovaly, aby si tedy Rusové ústavu změnili. Odpověď, která nevyžaduje překlad, zněla: „Cha cha cha!“ Už „mnohem méně úsměvná je slepá ulička kolem Sýrie: Američané neustále požadovali, aby Rusové přistoupili na jejich plán svrhnout Bašára Asada. A neměnná ruská odpověď zněla: „Nět, o svém vedení si rozhodnou sami Syřané, ne Rusko a ne USA.“ Pokaždé, když to Američané zaslechli, tak se podrbali na hlavě.“
Teď ovšem Amerika „vysvětlila i Britům, jak přesně mají hlasovat, ale Britové řekli „Nět“ a hlasovali pro Brexit. Američané řekli Evropanům, aby přijali hrůzné korporátní převzetí moci, a právě tím je smlouva o transatlantickém obchodu TTIP, a Francouzi řekli „Nět, to neprojde.“ USA zorganizovaly další vojenský puč v Turecku, aby Erdogana nahradily někým, kdo si nebude chtít hrát s Ruskem, a Turci také řekli „Nět“. A teď k tomu všemu, hrůza hrůz, Donald Trump říká „Nět“ hned na spoustu věcí – na NATO, vývoz amerických pracovních míst, příval migrantů, globalizaci, zbraně pro ukrajinské nácky, volný obchod.“
„Zhoubný psychologický vliv onoho „Nět“ na americkou hegemonickou psýchu“ podle Orlova rozhodně „nelze podceňovat. Pokud jste předurčeni myslet a jednat jako hegemon, ale funguje z toho už jen ta myšlenková část, výsledkem je kognitivní disonance. Pokud máte v popisu práce zastrašovat státy ve světě, ale ony se už zastrašovat prostě nenechávají, tak se vaše práce mění v žert a vy sami v psychiatrického pacienta. Výsledné šílenství nedávno vyprodukovalo zajímavý symptom: Několik zaměstnanců ministerstva zahraničí USA podepsalo dopis, který byl promptně „uniknut“ do médií a vyzýval k bombardování v Sýrii s cílem svrhnout Bašára Asada.“
A čím méně to funguje, tím větší je snaha hodit veškerou za vše, co se nedaří, na Rusko a osobně na Putina: „Pokud nevolíte Clintonovou, volíte Putina“, hlásá jedno z nedávno sesumírovaných politických hesel. Další zase tvrdí, že Trump je Putinův agent. Jakákoli veřejná osoba, která odmítne zaujmout proestablishmentový postoj, automaticky dostane nálepku „Putinova užitečného idiota“. Při reálném hodnocení jsou podobná tvrzení absurdní. Při pohledu do hloubky je lze ale vysvětlit: Všechna je spojuje síla „Nět“. Hlas pro Sanderse je hlas „Nět“: Demokratický establishment vyprodukoval kandidátku a řekl lidem, aby pro ni hlasovali, a většina mladých lidí řekla „Nět“. Totéž s Trumpem: Republikánský establishment vykouzlil svých Sedm trpaslíků a řekl lidem, ať hlasují pro jakéhokoli z nich, a přesto většina zbídačených pracujících bělochů řekla „Nět“ a hlasovala pro outsiderovou Sněhurku“ (http://www.literarky.cz/komentare/ostatni/22512-dmitri-orlov-sila-nt).
Za přečtení jistě stojí i obsáhlá analýza USA vs. Rusko: Další dva ruské góly v americké brance. A nejde tolik o góly Ruska, jako o „šachové tahy Ruskem“ ( http://aeronet.cz/news/usa-vs-rusko-dalsi-dva-ruske-goly-v-americke-brance-a-nejde-tolik-o-goly-ruska-jako-o-sachove-tahy-ruskem), nebo V USA zahájí výrobu modernizované atomové bomby (http://cz.sputniknews.com/svet/20160802/3655365/usa-vyroba-modernizovana-atomova-bomba.html).