17. sjezd Světové odborové federace (WFTU) očima indické delegátky
Vzduch v Mezinárodním sjezdovém středisku Inkosiho Alberta Luthuliho v (jihoafrickém) Durbanu rezonoval potleskem k pronášeným heslům tisíců dělníků, kteří se zde sešli ze všech možných koutů zeměkoule. Působivá grafika a barvité zobrazení výzvy Karla Marxe: „Dělníci celého světa, spojte se“ bylo názorně vykresleno na rudém potahu auditoria. „Ať žije WFTU!“, „Viva WFTU, Viva!“, „Vive la WFTU!“, „Vivat WFTU!“, „WFTU de ukuphila!“ vykřikovali …….dělníci - angličtí, francouzští, latinos, španělští, afričtí; černí, snědí, bílí - muži vřískali a tančili, živě a nevázaně. Byl to dech přitažlivě impozantní scény inaugurace historického 17. sjezdu WFTU, pořádaného od 5. do 8. října v jihoafrickém Durbanu.
Stanoveným sjezdovým heslem bylo: „Boj, internacionalismus a jednota k naplnění současných potřeb dělnictva, proti chudobě a válkám, vyvolaným kapitalistickým barbarstvím.“ Na ponurém základu pozadí stále pomstychtivějšího kapitalismu a barbarského militarismu a neo-imperialismu v duchu silnější požírá slabšího, tato konference nabývá mnohem většího a novějšího rozměru v kontextu načrtnutí itineráře pro budoucí boje dělnické třídy.
Toto zaměření evidentně protékalo žilami konference, jež kánonizovala rezonující tlukot srdce světové dělnické třídy. Všechny projevy - zdravice, zprávy, úvahy - všechny se plně věnovaly naléhavému akčnímu plánu dělníků a odborových svazů z celého světa nastolit alternativní světový řád spravedlnosti, rovnosti a míru.
Sjezdu se zúčastnilo 1400 delegátů ze 112 zemí a 246 odborových svazů a federací, včetně 348 žen.
Sjezd prohlásil za zahájený Sdumo Dlamini, předseda COSATU, největšího a nejradikálnějšího ústředního odborového svazu v Jižní Africe. S pevným tvrzením, že kapitalistická krize z roku 2008 přehodila svou zátěž na dělnickou třídu a sama si přitom otevřela širší politiku a více politického prostoru k prohlubování svého programu přebujelé akumulace, varoval odborové svazy, zvlášť z rozvojových zemí, že kapitalismus na svém obnoveném vzestupu zanechal národní vlády v bezmocnosti. Odbory by měly, vedle přípravy zkroušených a rozhněvaných mas na politické povstání proti kapitalistickému barbarství, konat jako „oddíly domobrany“ na ochranu svrchovaných národů.
„Dokonce předtím, než OSN oficiálně odsoudila apartheid v Jižní Africe v roce 1962, WFTU už byla s námi v zákopech,“ vášnivě připomněl prezident Jižní Afriky Jacob Zuma ve svém horlivém inauguračním projevu. I nadále se soustředil na nostalgické vzpomínky: „Vaše přítomnost v Durbanu je významná proto, že dějiny jihoafrického boje proti apartheidu i dějiny WFTU jsou bohaté a pamětihodné. Přidali jste se v době našeho boje za osvobození s rostoucí, velkolepou solidaritou k silám změny.“
Zuma upozornil na výzvy, jež předhodila globální ekonomická krize, a vyzval ke větší spolupráci mezi vládou a federacemi, aby bylo možné bojovat s flegmatickým ekonomickým prostředím. Dodal, že ekonomický tlak vedl k nevídané úrovni migrace, zvlášť u Afričanů, k rozvinutým národům, v níž se dostali do život ohrožujících situací. „Jsme v těžkých časech“, řekl Zuma, a pokračoval až k závěru, že současné globální ekonomické potíže vyžadují co největší jednotu pracujících. Ti se musí sjednotit, aby účinně reagovali na problém nezaměstnanosti, nejednoty a chudoby ve světě.
Hlavní dokument 17. sjezdu předložil Soudruh George Mavrikos, generální tajemník WFTU. Přednesl v něm bohatou a bojovnou činnost WFTU v létech 2011 - 2016. Ještě než předložil dokument, podělil se s delegáty o působivé rozšíření WFTU v období po 16. sjezdu. Jásající sjezdové hale oznámil, že WFTU početně vzrostla o 18 %, ze 78 na 92 milionů členů. Řekl, že 18. sjezd by měl oslavit stomiliontého člena.
Následky ekonomické krize, jež nalezly reinkarnaci nebezpečnějšího neokapitalismu, takzvaných úsporných opatření systému, jenž zasadil krutější úder dělnické třídě, nevídaný vzestup dělníků v mnoha zemích - rozvinutých i rozvojových - a růst naléhavosti internacionalismu světové dělnické třídy odpovědět na ekonomickou globalizaci, to vše předkládal ve srozumitelném jazyce tomu nejvnímavějšímu obecenstvu. Horlivě vysvětloval šířící se kulturu „žlutých“ odborů a ztrhal ITUC (Mezinárodní odborová konfederace; pozn. překl.) za její ostudně pravičáckou shovívavost. Obořiv se na bezostyšný nával imperialismu do vojenských akcí, přinášejících lidské utrpení, generální tajemník vyhlásil podporu migrantům a uprchlíkům. „Sdružujte imigranty k boji s imperialismem, protože to je společenský fenomén, vytvořený kapitalismem“, prohlásil k aplaudující hale.
Generální tajemník mluvil o převažujících válečných podmínkách v Africe a na Středním východě a o tom, že Jemen je v palbě. Sýrie, Bahrajn, Palestina, Svazijsko a mnohé další země zakusily svůj vlastní díl krize. V závoji toho všeho také narostly teroristické akce, a dělnická třída trpí nejvíc, řekl. S podotknutím, že extrémně problémové, organizačně i politicky, byly poslední tři roky, generální tajemník co nejdůrazněji prohlásil ke sjezdu: „Dokud trpí byť i jediná lidská bytost, kdekoli ve světě, nemůže náš boj přestat.“
Dělníci světa, spojte se, nemáte co ztratit krom svých okovů! K politickému a ideologickému významu sjezdu přispěly také pozdravy od Celočínských odborových svazů a zdravice Světové zdravotnické organizace (WHO). Ke sjezdu také druhý den promluvila ministryně práce Jižní Afriky, paní Thulas Naxesi.
AITUC, zakládajícímu členu WFTU, se dostalo pocty tím, že na zahajovacím jednání byla v předsednictvu Amarjeet Kaur. Soudružka Amarjeet zvýšila hrdost AITUC, když okouzlila posluchače svým inspirujícím, výbušným projevem. „My, producenti bohatství, žádáme svá patřičná práva - farmářský dělník žádá jídlo, textilní dělník žádá oblečení“, hřímala tím nejpřirozenějším stylem ve svém proslovu. Tepajíc kapitalismus coby krvežíznivou příšeru řekla, že kulturní imperialismus, jenž představila Amerika (pro ty, kdo rádi slovíčkaří: USA; pozn. překl.) coby „střet civilizací“, je jen dalším nebezpečím, mířícím k rozdělení lidstva. Pokračovala tím, že režim globálního teroru vytvořily USA ve jmému „islamofobie“, a řekla, že světová dělnická třída se musí vybavit a vyzbrojit ideologií dělnické třídy coby zbraní k nastolení socialistického světového řádu. Amarjeetin „srdečný a srdcím blízký“ projev vyvolal v hale všeobecné nadšení.
Soudruh Mahadevan, zástupce generálního tajemníka WFTU, byl v předsednictvu příští den a řídil denní jednání. AITUC měl i dalšího zástupce v předsednictvu, soudruha C. H. Venkatachalama, generálního tajemníka AIBEA a předsedu finančního výboru WFTU. Ten předložil zprávu finančního výboru, jež byla jednomyslně přijata.
AITUC byl zastoupen 25 delegáty, včetně pěti žen. AIBEA, náš bratrský svaz, měl jedenáctičlennou delegaci. Spolu s AITUC byla jejich přítomnost cítit ve všech sférách sjezdu. „Agitační koutek AITUC“ byl v hale atrakcí. Dva velké transparenty a plakáty s chytlavými slogany shrnuly obsah sjezdu do jediné kapsle. Na shromáždění v poslední den sjezdu obrátilo skandování v hindštině, angličtině a malajalamštině pozornost všech k nejaktivnějšímu týmu AITUC-AIBEA.
Další delegáti z Indie byli ze svazů CITU, AICCTU, AIUTUC a TUCC, které jsou všechny sdružené ve WFTU.
Jedním z dalších nejvýznamnějších rysů sjezdu byl projev generálního tajemníka Jihoafrické komunistické strany Bladeho Nzimandea. Byla to promyšlená řeč, jež skončila rozhodným nabádáním k jednotě a k zasazení úderu imperialismu, našemu společnému strategickému odpůrci; světová dělnická třída by měla zesílit boj ve svých příslušných zemích za všeobecnou společenskou emancipaci.
Sjezd znovu zvolil za generálního tajemníka soudruha George Mavrikose. Za předsedu byl zvolen soudruh Makwayiba, předseda NEHAWU (Národní svaz zdravotních a přidružených pracovníků). Také byla zvolena sedmačtyřicetičlenná Rada předsedů, kde jsou zahrnuti soudruh Mahadevan (šéf Asijské oblastní kanceláře SOF; pozn. překl.) jako tajemník, soudruh Raminder Kumar jako vice-president a soudruh C. H. Venkatachalam jako člen Finančního výboru. V sekretariátu je také soudruh Devroy ze svazu CITU.
Rezoluce proti militaristickému imperialismu, zaviňující lidské tragédie, Solidarita s boji korejského lidu, požadujícího opětovné sjednocení Jižní a Severní Koreje, znovusjednocení řeckého a tureckého Kypru, solidarita s požadavkem Palestiny s Jeruzalémem jako jejím hlavním městem byly některé důležité, mezi mnoha. Také byla přijata rezoluce solidarity se stávkujícími dělníky automobilky Honda v Indii.
„Žádné podbízení se balkónu, ale čestné přijetí a ryzí akce“, to byl tón a obsah soudruha George Mavrikos, když dělal souhrn zpráv po vystoupení 112 delegátů. Generální tajemník, po náčrtu nebezpečí, jež ohrožují lidstvo, řekl, že internacionalismus odborového hnutí je právě teď nanejvýš potřebný. Vyzval všechny sdružené svazy, aby byly pro pracující politicky čitelné a ostřily nástroj ideologie. Zakončil pevným a otevřeným prohlášením k radikálním posluchačům: „Budoucnost patří nám!“